Historie

Roztocké vinařství má hlubokou a bohatou tradici danou výhodnou polohou těchto míst. Pěstování vinné révy zde zavedl již v 9. století první přemyslovský křesťanský kníže Bořivoj se svojí manželkou kněžnou sv. Ludmilou. Po svém pokřtění na velkomoravském Svatoplukově sídle přivezl kníže Bořivoj do Čech mnoho darů potřebných k zavedení křesťanské bohoslužby, včetně mešního vína a vinných sazenic, a založil v sousedství svého sídla, v místech patřících k relativně nejteplejším v Čechách, Levohradeckou a Mělnickou vinici. Ty se tak staly pramáti českého vinařství.
Od 12. až do 19. století byla Hradecká vinice obhospodařována benediktinkami z prvního českého ženského kláštera na Pražském hradě. Po svém zániku zůstala ve známosti v místních názvech „Nad a Pod Hradeckou vinicí" a díky své výhodné pozici by si určitě zasloužila obnovu.
Druhá nejstarší vinice, vinice „Matky Boží", vznikla na sklonku 10. století přičiněním nejstaršího mnišského kláštera benediktinů Břevnov u Prahy, založeného biskupem sv. Vojtěchem v roce 993. V Roztokách měl břevnovský klášter svůj majetek darovaný Přemyslovci. V sousedství roztocké vodní tvrze za Únětickým potokem stával opatský dům a hospodářství opata břevnovského kláštera. Vinice „Matky Boží" se rozkládala na jižních svazích okraje Tichého údolí. Její název byl po staletí zachován a dodnes je připomínán například nápisem nad vchodem vily čp. 81 „U Matky Boží".
Ve 14. století dal tuto vinici rozšířit Karel IV., císař římský a král český, který také založil o něco dál Velký rybník s mohutnou, dodnes zachovanou hrází a s mlýnem, viniční grunt s lisem a nedaleké viniční sklepy.

V zápise z roku 1453, kterým král Ladislav Pohrobek daroval Roztoky Fridrychovi z Donína, jsou zaznamenány tři vinice. Vinice jsou uvedeny ve všech trhových smlouvách až do roku 1623, kdy Roztoky koupil místodržitel Karel z Lichtenšejna, v majetku jehož rodu zůstaly až do roku 1803.

Koncem 17. století zvelebil celkové hospodářství, vinařství zvláště, rytíř David Boryně ze Lhoty na Mikovicích a Roztokách, pohřbený v levohradeckém kostele. Hradecké a roztocké víno bylo v té době dodáváno na roztocký zámek, Pražský hrad a do pražských měst a klášterů.
Památku roztockého vinařství dokládá několik vinných sklepů v Tichém údolí, například sklep „U Vošahlíků-Vacků" s příslušným nářadím. Uchovaly se zde i sazenice révy „Isabela", kterou neničí révokaz, netrpí padlím a jinými škůdci.

Roztoky se svým okolím a dolním Povltavím mají více než tisíciletou tradici českého vinařství společnou s oblastmi od pražských Vinohrad, Petřína, svahů Pražského hradu přes Tróju, Podhoř až k městu Kralupy nad Vltavou, k Tuchoměřicím, Okoři a Budči. V této krajině celé tisíciletí přečkala dodnes rodící vinice v Dole u Libčic, v sousedství Včelařského ústavu.

Tradici roztockého vinařství dokládá i historie místních vináren. První roztockou vinárnu před 1. světovou válkou otevřel syn starosty městyse Roztok Matěje Vošahlíka v Nádražní ulici. Další vinárna byla provozována koncem 20. let ve sklípku Malé Sakury čp. 81. Úspěšný provoz vináren a 18ti roztockých a žalovských restaurací se dvěma věhlasnými hotely Maxmiliánka a Sakura souvisel s velkou oblíbeností letoviska, výletního cílu nejen obyvatel Prahy, kteří na Levém Hradci a v Roztokách, místech s přírodními a památkovými zajímavostmi, nacházeli oázu klidu a pohody. Obliba těchto míst znovu prožívala renesanci pohostinnosti po 2. světové válce a trvá až dodnes.